pondělí 20. října 2014

Jak se dělá blog


Podobných fotek už jste u mě viděli milion.
Takže nuda nuda šeď šeď. Nebo spíš tyrkys tyrkys.

Proto jsem se dneska rozhodla ukázat vám, jak vznikají fotky mého šití na přání.
Dlouho jsem věci fotila na pavlači, ale ono: v létě je tam vedro, v zimě zima. Nemůžu tam lítat jen tak po doma ne/oblečená. A navíc se mi všecka ta květinovo-dveřní zákoutí poslední dobou už okoukala.

Od doby, co máme nový botník - který Ikea ho prodává jako televizní stolek - pro vás šaškuju ráda v předsíní. Díky dvěma oknům je tam luxusní denní světlo. Předsíň totiž vznikla zazděním části pavlače, kudy naši sousedi byli bývali běhávali na společnou toaletu na patře, případně zde mohl každý věšet prádlo. Což mi sousedka Jitka nikdy neopomene připomenout.






Od mokrých fuseklí ale zpátky k blogování.
Začínáme!
Nejdřív je nutné odházet ze závěru vše nepotřebné. Mikešovi deky podle odstínů chladu venku.
A mužovu tašku. Nebojte, tu nemá v předsíni akutně připravenou pro potřeby náhlého odchodu z našeho rodinného blázince.
Ta je na tenis.

A následně naopak popřinášet propriety nutné k vzniku pěkného e-snímku.

Žehlička jako nezbytný základ! To, co je ve skutečnosti jen trošku zmuchlané, je na fotce vidět jako pokrčené 72krát více.

Obrázek organizéru do kabelky.

A teď stejný snímek oříznutý a prohnaný zonerem na úpravu fotek.

Následován sérií mých ručko-obrázků aneb abyste si náhodou nemysleli, že šiju třeba nohama ...



A ještě klasika nakonec. Moje obvyklé dilema: dát-nedat on-line fotku s chybou,
které si všimnu až na monitoru počítače?!?
Jako třeba když jdou na látce ještě vidět značky od bílé krejčovské křídy.
...

A pro ty, co se tu dnes dosud neukousali nudou, bonus.
Kupa věcí, které jsem ve skutečnosti nejdřív odnosila, abych mohla připravit tento rádoby upřímný příspěvek.
No, prosím!
pátek 17. října 2014

Nevidět. Neslyšet. Nechodit.


A přesto si žít!

Jaké to je?
Zkuste si sami. Na interaktivní výstavě Naše cesta.

V holešovické Křižíkově pavilonu B vás nebude nikdo dojímat ani děsit!
...
Muž se možná trochu styděl, já klasika přehrávala a čistá duše Kuba byl v pohodě.

Ale když se vykašlete na bariéry nebo vlastní neznalost, můžete se tam dozvědět třeba, jak nevidomí sortují světlé/tmavé prádlo do pračky, jestli po sobě zhasínají nebo si spolu s nimi nalít (a nepřelít!) limču do hrnku.

Taky si můžete poslepu zahrát pexeso nebo zjistit, jak se do znakové řeči tlumočí hudba.
...
Před statickým programem dal náš Kubušák ale přednost akci! Připraveny jsou všechny velikosti vozíků.

Různé sklony podlah.

Různé terény.

A různé situace. 
Na vlastní kůži jsme omezení smyslů testovali taky my rodičové.
Já cestovala s klapkami na očích a holí v ruce sama autobusem. Do vstupních dveří mě na začátku nasměrovali. Ty výstupní jsem nikdy nenašla.
David horolezil.
...
A vy
si ještě můžete třeba číst z Hmatové knihy nebo hrát pozemní hokej na vozíku nebo se bez zraku orientovat na náměstí nebo zažít pocity člověka v hotelu, který neslyší zvuky kolem sebe.
...
Tak běžte taky!
Heslo je Nepodceňovat. Neodstrkovat. Nelitovat.

Trvá do 30. listopadu.
čtvrtek 16. října 2014

A finíto



Narozeninový speciál končí. Jedenáct blahopřání zaznělo, flašky prázdné, chlebíčky snězeny!
A já všem zúčastněným tuze děkuji.

Děkuji za jejich čas a energii pro věc zcela bez hlubšího smyslu či skutečného účelu. Všechny se zasnažily jen pro to, abychom se tu zasmály. Ale že se nám břicha/brady třepaly, že jo?!?

Pěkné to bylo. A mě se z toho až zastesklo. Po škole. Po projektech se studenty. Tohle totiž bylo hodně podobné. Vymyslela a jsem zadala všem práci. A pak to přišlo. Někdo odevzdal hotovo hned do druhého dne. A měl to krásné. Někdo se potřeboval ještě doptat k pokynům. Někdo chtěl vědět, jestli potřebuju fotky na výšku či šířku, aby nakonec stejně poslal ty jiné. A někdo mi vrátil úkol až hluboko po termínu, i když mě tisíc a jednou předtím ujistil, že na tom dělá. Prostě némlich jako školáci.

Všechny ale zůstaly dokonalé své a já mám velmi skromně pocit, že umím z lidí vymáčknout to nejlepší. Nejsem dobrý týmový hráč. Vždycky mám pocit, že ten druhý málo maká, ale vést skupinu, na to mě užije! To mě blaží. To já rád.

No, takže: svá globálně- rozvojová témata si nechám pro mládežníky do lavic, ale trošku trošičku mám v hlavě myšlenku, že s touhle mou narozeninovou partou by šlo ještě leccos podniknout. Osvědčily se. Schopné. Invenční. Až neuvěřitelně origoš. A publikem hódně oblíbené. Sic trochu v mlze, ale už to začínám vidět. Zase spolu. Na obrazovkách vašich monitorů. Třeba tentokrát pro nějakou dobrou/bohulibou věc ... 
středa 15. října 2014

Taškent s mítníkem a džínovou kapkou rosy

Milá Růženo. 
Když jsi mě požádala o něco k narozeninám, hned mě napadlo, že ti ušiju taškent a že bude s mítníkem. A rosou. Takže. Mítník je ze žluté lněné košile zn. Hugo Boss (to je jakože hódně hodobožový výběr,  ale ať nežeru, když máte ty narozeniny, pani). Kolík k mítníku jsem byla líná stříhat rovně, tak jsem to obešla jako lstivá šelma. Taky trochu jako indián, zipijajou! 

A dál je v ingrediencích džínová kapka rosy, raději s popiskem, aby si někdo nemyslel, že je na tom pažitu nějaká divná koule, nebo, pro ty co jsou pintlich a vidí, že to není trojrozměrný, tak kolečko, prostě. Travěnka zelená budiž Ti potěšením, ba i peřinou. Ta látková je lněná proužkovaná prostírka a zbytek je ledabyle dovyšit. Celou soupravu doplňuje uchoví z bavlněného popruhu, zde vysoleno (nesladím) mentolovým tkalounem a navrch tomu dává korunu tkaloun béžový.


Celé tělo tašky je udělané z nalezených švýcarských buržoizních ubrousků na otírání buržoizních rtů. Ukáplé sádlo je již dávno léty odváto a vypráno, ale zato máš tašku s monogramem na každé straně. JENŽE když šiješ tašku z ubrousků, rozměr už je danej. A já jsem nejdřív našila Mítníkovi ceduli, ale když jsem hledala vhodný zipový kůl, našla jsem jenom o kousek delší. A tak jsem ho našila přes druhou stranu, aby na ní taky něco bylo, ne?

A aby to nebyla nuda, tak tady máš názorný návod, že ten zipík se dá použít na schovávání různejch tajnejch věcí, nebo motáků, nebo nákupních seznamů. Zip je vždycky nachystán, zapneš penál, zapneš stan. Karabinka je na zipu schválně, protože ty používáš ty různý zipový přívěšky a tak jsem ti to chtěla takhle voživit. Karáble je v celku k ničemu, ale kdybys třeba nutně potřebovala nějakou na svůj projekt,  neboj se osmělit a tudlectu odháknout. S gustem. 

Jinak tašku jsem šila, stříhala, komponovala a celkem různě převážela a přelétala mezi různými městy, jako je Praha, Beroun, Curych a tisk mítníku třeba byl ve Waršavě. Takže to není ledajaký mítník! Za tyhle nasbírané míle by si mohl vybrat už poměrně slušný dárek z milníkového katalogu! Jenže, práce kvapná, málo platná a tak se na tašce najde celý soubor chyb, které by profesionál ani s největším sebezapřením nepustil do světa. Jakostní kontrola by na to nedala štempl ani náhodou. Zde například moje značka. Asi aby bylo jasný, že se k tomu výrobku vlastně nehlásim, tak jsem ji prošila tak dobře, že celej nápis je uvnitř tašky. Ale šila jsem to ve dvě ráno a bála jsem se že mě za rušení nočního švýcarskýho superklidu zavřou. A to bys nechtěla. Nebo?

Každá taška má mít vyfocenej vnitřek. Tady vidíš, že má pěknou podšívku. Ano a vidíš, že počet kapes se rovná právě nule. Každá kapsa - pár minut rizika švýcarskýho kriminálu navíc. Sorry. Karabinku ale má, páč ta je důležitá! A další chyby, které se tu zdráhám vypisovat, ale na fotce jsou jasně vidět. 

A závěrečné defilé alias můj přeuctivý hlubokosklon. Zrcadlovka bez zrcadlovky, za to ve výtahu uměloledvinovýho Headquateru. No řekni, kdo todle dneska má!

A tak tumáš, tady je taškent pro Tebe a děkuju za možnost se profláknout na tvým čupr taškentově výtvarně mámově vtipným blogu. Pošťák uskuteční dodávku a vykládku zboží na vámi udané adrese.

PS: Aby tenhle ultrapankový přístup byl dotažen do konce, taška pochopitelně není na focení vyžehlená. 
Amen, mám tě i tak ráda. 

Pěknej den vinšuju z Helvecie.

Promiňte, dneska k tomu nic nenapíšu, dojatě a s hubou překvapením dokořán vyhlížím ve futrech
naši paní počtačku!
No, snad jen, že tyhle tašky s pointou budou v nabídce on-line od listopadu!
úterý 14. října 2014

Design-in-Woody



Milá Roso,
překročila jsem hranice své komfort zóny a posílám nějaká ta selfíčka.

Povídání k tomu:
Pro nejnovější outfit, kterým jsme obohatila svůj šatník, jsem našla inspiraci tady a tady
Jedná se o slušivý trendy oversized overall, kterému na rafinovanosti dodává transparentní materiál. Díky neutrální barevnosti lze kombinovat s výstředními vzory (v tomto případě puntíkem). Celý model je samozřejmě nutné doplnit o příslušné zavazadlo. Velmi vhodným se ukázal stříbrný kufr, ve kterém nechybí ani tak oblíbená poutka na klíče.

Nesměj se mi.
Pa

               


pondělí 13. října 2014

Od mé kabelkové guru

Rosa má narozeniny

Co jiného lady Rose k narozeninám než kabelku.
Jenže jakou.
Svých zavazadel má dost.
Je potřeba něco extravagantně elegantního.
Psaníčko.
Nejlépe na vernisáž, do divadla, nebo na nějakou kulturu. Protože upřímně, my matky, potřebujeme občas odložit robátka a vypustit. A proto je kabelka malá. Aby se nemohlo žádné dítě přibalit.

Zatímco naše drahá Em spala, zapózovala jsem vám s psaníčkem. Nejde mi to jako Rosičce, ale aspoň jsem měla důvod si nalakovat nehty a namalovat se:-)
A co bych Rose popřála?
Aby byla dál vtipná,tvořivá, veselá a hlavně aby psala. Protože ji moc ráda čtu. 
Opravdu.
Vzpomínám si, když jsem na její blog narazila poprvé. Je to už hodně dávno. 
Napsala mi komentář pod některý z mých příspěvků a já jsem ze zvědavosti rozklikla její profil. A začetla se. Napsala jsem jí ten den komentářů hned několik. V zápětí jsem měla ve schránce email....
Tak to nějak začalo.
A dnes jsem moc poctěna, že můžu blahopřát k narozeninám.
Kabelkou a velkou pusou z Olomouce.
Všechno nejlepší!

Jana 




Děkuju, teta!
neděle 12. října 2014

Žana tropí kabelku


Dostala jsem e-mail od drahé Rosy Mitnik. Psala, že její blog bude mít narozky, které by chtěla oslavit rosisticky-recesisticky, totiž parodií na vlastní osobu/ příspěvky (alespoň tak jsem si vyložila větu: "Pole pro legraci, ironii a recesi mé osoby tam myslím vytvářím dost velké."). Takže úkol... Pak tam byly nějaké tipy a triky a nakonec věta: "Nebo proste úplně co chceš." A to neměla dělat! ​​Jelikož moc dobře nevím, jak parodovat někoho, kdo je ve vašich očích téměř dokonalý (jediné, co vás na něm tak štve je právě ta téměřdokonalost). Rozhodla jsem se to pojmout v duchu žana-tropí-hlouposti. A tady přicházíme ke kameni úrazu: bude to dlouhé a spletité. Prostě Žana. Promiň Rosičko, tímto ti klesá sledovanost a televize zase nebude...

Žana by vám tedy ráda představila svůj oblíbený model tašky - PLÁTĚNKA (viz  foto dole). Všimněte si určité neostrosti obrázku (koho by taky pořád bavily ty Rosiny za-krásného-denního-světla-focené fotky jako břitvy), ono po osmé večer toho člověk ani z čupr zrcadlovky nic lepšího nevytlačí; přebroušené parkety nebo repasované dveře v pozadí se taky nekonají, natož tak pleť jako alabastr. Reálných dvacet brad je pečlivě schováno vybraným úhlem fotografie. A ano, zmiňovaná taška je TO na pravém rameni modelu - krásně nedrží tvar, je výtečně omšelá až onošená, místy špinavá a vzor... Vzor asi nevidíte. Vlastně z ní vůbec moc nevidíte. Interiér tašky: jak praktické: kde nic, tu nic. Místo kapsiček a jiných vychytávek snad sem tam dírka a nějaká ta špínka jako bonus. No, neber to!  Ještě o nejkrásnější podšívce by tu mělo něco být, že? Errrr... Dál!


A teď to nejdůležitější - k přepravě čeho vlastně slouží aneb vystajlovaná zátiší podle Rosy. Pište si, milánkové: jedenkrát kopa anglických učebnic nejmenované firmy a k nim příslušejících cédéček; jedenkrát anglický časopis jiné nejmenované firmy; spousta anglických materiálů made-by-žana (v modré absolutně nedesignové složce); mastičky na ekzém a další mazadla všeho druhu; několik kusů řádně propoceného sportovního oblečení (ilustračně vybrány nejlepší kusy - povšimněte si zejména aktivních ponožek, které běhají samy); svačina či svačiny; oběd v krabičce (zde zatím v surovém stavu - Žana nestíhá) a seznam završuje ošklivá lahev na vodu. No... Tak jsme to zvládli, zas takový román-řeka to není. Objednávky přijímám na momentálně stojícím blogu Žana tropí hlouposti. (Ne, že bych šila, ale nějaké otřepané plátěnky schrastím vždycky. Jednu ještě mám, posledně jsem s ní byla na houbách, je krásně flekatá, jak jste zvyklí u značky Žana ;)

Hmmm, a teď snad trochu vážně. Rosi, velké gratulace k třetímu výročí  tohoto tak inspirujícího a radostného kusu online prostoru, kam se já a mnoho dalších dennodenně vracíme pro úsměv a načerpání pozitivní energie. Jsem ráda, že jsem si ten tvůj koutek našla a taky že jsem tě mohla poznat osobně (a Kubku a Mikeška). Přeju ti hodně dalších úspěchů jak s blogem, tak ve výchově kluků a případně taky s rozjetím vlastního pracovního projektu, ať už to bude cokoliv (pořád věřím ve Stardance - mrkám oběma očima, i když v tuhle hodinu už možná nesynchronizovaně). 
A na závěr otázka: neplánuješ taky kolekci plátěnek? Třeba s vlastním razítkovacím vzorem? Rozlítaným učitelkám oblíždějícím Brno by se určitě nějaká hodila. Pusu, Žana.


Čiči, pro tebe cokoli!
sobota 11. října 2014

Nevěrná s Marcem


Přesně si vybavuju, kdy jsem na Tebe klikla poprvé. Příspěvek z výletu do Brna, obsahující stejně starého chlapečka, umění v galerii a kafe v kavárně. Výrazný kukuč krásky i okaté dítě a závist kavárny a galerie akceptujícího muže, plus skvělý češtin a sloh – to bylo TO. Pak zjištění, že jsme velkou část života dýchaly stejný smogem prosený vzduch, a láska byla na světě! 

A taky si pamatuju, jak jsem před prvním setkáním s Tebou extra jela na myčku a vyprala i boudičku od kočárku .))) A pak seděla s otevřenou pusou, když jsem na živo viděla ten koncert energie, hravosti, štědrosti a lásky, která kolem tebe vlaje. Pokaždé, když se vidíme. Potřebovala bych Tě vidět častějc, po každém setkání mám úsměv od ucha k uchu až do večera a taky mluvím s Kikim pěkně trpělivě a s mnohem hezčí dikcí, takovou profesionální. A tak aspoň klikám na www. Tvé jméno .cz a obligátně nevěřícně kroutím hlavou – promiň, ale každý den výlet nebo nějaká zajímavá aktivita s prckem, umění, kurzy, všechny proužky a puntíky světa na kabelkách?! Píšu si do deníčku, co bych během dvou tří příštích životů chtěla stihnout – a ještě být kreativní a vtipná a krásná a šik a pracovat na sobě?! On někdo fakt může být takový boží? Jooo! 

Happy B Day, madam, vedeš si fantasticky, a díky za energii, kterou (nejen) do blogování dáváš, doufám, že se Ti po vzoru rockových hvězd vrací z publika zpět! Go Rosa!!!

PS: Tohle je moje teď nejoblíbenější kabelka - promiň, jsem Ti nevěrná s Marcem! A teda, není vůbec sranda se s ní vyfotit v zrcadle - asi v tom nemám tu správnou praxi, pff!



Vyprala boudičku kočárku??? Se picnu! Tos´mi nikdy neřekla ...
A štědrá já?
 Z textu ti vypadala pasáž, jak jsem tě premiérově chtěla pozvat 
jako poděkování za dárek k narozeninám (v životě jsme se předtím neviděly), 
akorát že jsem s sebou neměla peníze. 
Tomu říkám štědrost za všechny prachy!

Těšíme se na vás!!!
Líbá teta Mitnik
pátek 10. října 2014

I z ciziny dorazilo blahoželanie




Rosa oslavuje!!!

Chcela som byť vtipná a zábavná, tak ako len Rosa vie byť. Vyčariť jej úsmev na tvári, ale Rosa je len jedna a jej humor neprekoná len tak hocikto. No a keďže mne to ide lepšie s fotkami a Rosa si o parodovanie priamo zažiadala, rada splním jej želanie. Veď má predsa BLOGONARODKY!!! 

Ja Ti teda Rosička milá prajem nech to tu u Teba stále krásne frčí, prajem veľa čitateľov a samozrejme nech Ťa humor neopúšťa. Som toho názoru, že blog je aj o priateľstvách a tak keď som Ťa spoznala (na blogu i osobne) mala som pocit, že Ťa poznám odjakživa. A tak som si vymyslela ako také priateľstvo s Rosou môže fungovať.: ...veľa smiechu, srandy, prechádzky s deťmi, zase veľa smiechu, Rosine vtipné otázky, smiech, kávička, smiech, vínko, Rosine vtipné odpovede, smiech, nejaká tá kultúrna vložka, zase veľa smiechu a popritom nejaká tá spolupráca. Ako inak kabelková. Ja dodám recy materiál, Rosa ušije, spolu vymyslíme. R+R (Rosa+recyveci). 

Dopĺňam ilustračné foto spoločného prototypu. Typická foto v zrkadle s papierovým maxipsaníčkom a štítkom RR....Viem, viem asi by sme s týmto produktom neurobili žiadnu dieru do sveta, ale ako predstava je to milá!!!

xxx




Milá Saško,
nemáš pravdu! Myslím, že na toho psaní současný svět naprosto čeká!!! Mohly bychom jej nabídnout on-line, ale obávám se, že bychom tak ve vteřině způsobily spadnutí všech serveru světa ...
A pak - taky taky velmi lituju, že nejsi má sousedka z vedlejší ulice, abychom se mohly spolu vídat každý den. (Ve skutečnosti tam bydlí Hana Zagorová se Štefanem, ale já už jsem na Hanku kolikrát zvonila, ať jde ven na písek a co myslíš? Nikdy nešla!) Děkuju ti moc nejen za přání. Dovi. R.


...

A ještě poznámka pod čarou. Saša má teď nějaké zaječí úmysly, že by jako z blosféry zdrhla. A tak kdybyste taky tenhle skandál nepřežili, tak ji můžete třeba na blog napsat, že je skvělá. Nebo že recyvěci mají úžasnou životní filosofii. Nebo že na její čisté a stylové fotky je vždycky radost pohledět. Nebo že její bílý blog je krásný. A že ona je úžasná kost! Nebo že navzdory veškeré své kráse a umu a slávě je furt milá a laskavá a osobní. A hlavně uvěřitelná! Čehož si já sama velmi cením.