pátek 22. května 2015

Prohrála jsem - máme vikslajvant




Se zvířaty, které miluje celý svět. Stejně jako paní Libuši.

A má kamarádka navíc s Niklem i spala, ...


takže kromě vlhkým hadrem otíratelné jídelní plochy máme nově
i lehké téma ke small talk hovoru, zatímco ještě nezutá návštěva stojí sotva ve futrech.

A já, hraběnka, abych si zachovala dekorum, si lžu do vlastní kapsy - jakože to mám jen na léto. Maximálně dvě.
čtvrtek 21. května 2015

Láska mezi lamami


Od maminky. K narozeninám. Pro Kryštofa.
Hrací deka.

Osmdesát na sto.

Uvnitř se dvěma vrstvami vatelínu.

Zrubu puntík.

A prošito.



Ale než odešla tahle bavlněná zamilovanost za oslavencem,

Mikešek se v ní cvičně vyválel, jestli jako dobrý.

A jako správné mitnikovské děcko přidal i malou legrandu ...




Prostě válenda.
středa 20. května 2015

Zlaté olivy


Přesně tak se jmenuje tato látka.
A když jsem ji došila, jen jsem koukala! S černou koženkou je to velká elegance.





A protože lid si to žádá a módní kritici, vy zavřete obě oči, má tahle taška i dlouhý nastavitelný popruh.




Vevnitř je pak jen monochromní šedá, co neruší.

A teď už mě omluvte - 
nedávno jsem totiž zahlédla v parku paní, co si šla zaběhat a v každé ruce měla navíc velkou láhev plnou vody, se kterou paralelně cvičila. 
A jak se tak dívám na své fotky, měla bych přesně stejně okamžitě letět za ní!
pondělí 18. května 2015

Když večírek začíná už po obědě



Narozeninový.
Letos hříšťodopravní.





Pro kluky i pro holky!
čtvrtek 14. května 2015

Místo nahoře


Mou kosmetickou taštičku vyvezla až do nebeských výšin, na jeden z vrcholů samotných Alp.
Teď ji ale čeká stoupání kariérní.





Tak já navrhuju: pojďme všichni společně držet Petře palec! A důležité psaní formátu A4 jí u toho bude jistě důstojně sekundovat.

Je ušité z čerstvého odstínu modré koženky a uvnitř má mou současnou prudkou lásku, kostičku.

A ještě bych chtěla nahlásit, že mám prosím nové stříbrné boty.
Jsou z dívčího oddělení a pravda - musela jsem trochu zadržet dech, abych se do nich vešla. Ale povedlo se.

A že jste to vy, navíc za sklem, tak se i zuju, abych vám ukázala, jaké fajné jsou taky vevnitř. Moje léto!
středa 13. května 2015

Jiří Hilmar: Adagio


Původně jsem si do Sovových mlýnů vyrazila na jinou výstavu. Pana Hilmara jsem vůbec neznala a zvací plakát se mi nelíbil.

Jenže - hned v přízemí Musea Kampa jsem byla úplně omráčena tou krásou. Protože já jak někde vidím bílý čtverec na bílém pozadí, jsem šťastná. Jsem klidná. Má duše je klidná. Jsem adagio.

A to i přestože hlavním tématem tvorby J. H. je pohyb!

Hlavně optický. Jeho papírové reliéfy se sice nehýbou, ale jakmile se posunete vy, rázem uvidíte něco nevídaného. A tak zase hlavou pohnete zpátky. A dopředu. Přitisknete nos ke sklu, abyste jeho skládanky mohli sledovat zblízka. Ukročíte dva kroky dál, abyste dílo zahlédli celé. Zboku. Ještě více zboku. Nevěříte. Vždyť je to jen prolamovaný/prořezávaný bílý karton. Občas místy s jednou barvou. Nevěříte. A u vedlejšího 3D objektu žasnete nad tím kouzlem zase znova.

Výtvarník si pohrál se světlem a stínem a od vás čeká, že si budete hrát taky!

Měňte, prosím, úhly svých pohledů, světlo vám tak bude těkat nebo se rozpouštět nebo mizet úplně. Prostě proměny. Odkazováno na proměny přírody.

Kdo by to čekal od pravítka a uhlopříček: takové emoce? Takové vnitřní hnutí?





Výstava končí v neděli 17. května a vezměte si tam s sebou nějaké kačky: v muzejním obchodě totiž prodávají za hubičku(!) katalogy k minulým výstavám nebo mimořádné plakáty k nim.