pondělí 20. dubna 2015

Malá z rybárny


Od června loutkový film v kinech.
Ale už teď: výstava v Malostranské besedě. Zase až nahoře pod krovy. A zase hravá!

Kdo má dost odvahy a nápady k tomu, může si natočit tam svůj vlastní animovaný film.

Kluci se u toho dost naběhali, ...

... muž okamžitě s láskou vzpomněl na svou sedavou profesi, ...

... ale zcela objektivně a jasně nestranně musím říct ...

... že jejich několika-vteřinový příběh o motorce byl dobrý - vtipný a syrový.

Pro suverény je připravená kamera a filmové plátno,

... kam jsem se jim do záběru vnutila i já.

A kdo chce jen koulet oči, může na stylové půdě sledovat originální filmové dekorace ...

... a pohádkové loutky.

Pro mě osobně to má všecko ceněný výtvarník Jan Balej malinko schmutzig,

 až strašidelné,

ale i roztomilé, komické a společenský trefné.

A toto byla naše NEJ-atrakce. Na posuvný vozík si můžete připevnit svůj foťák,
a když vás někdo tlačí, točíte si tak na video svůj vlastní film! A nezapomeňte obsadit roli vypravěče.
...
My jeli čtyřikrát a ... máme biják.

A tady je další těžko předatelná hezká chvilka. Rybí orchestr, kde díky fotobuňce hrajete spolu s dřevěnými muzikanty na neviditelnou harfu.
Jak? Sama nevím.
...
Prostě běžte si zabrnkat.
A rozhodně se v galerii vyškrabte co nejvýš, protože ty kýčovité výhledy z oken za to stojí.




Nakonec nakoupit suvenýry, protože nalepovací zlaté rybce - kdo by odolal?!?
A pak zase výtahem zpátky dolů. Ještě dodám, že spící kočárek tam lze nechat v příjemně temné šatně; věkovitá ale milá obsluha nám to sama navrhla.

A po radostech ducha je možno osvěžit si tělo třeba v café Kafíčko, kousek v Míšeňské ulici - v kavárně s hracím koutkem.
Když jsme včera vcházeli, ve dveřích jsme míjeli (opravdu!) světově nejkrásnější Taťánu s Ondřejem, při odchodu nás zase střídal zrzavý cifršpion Sedláček.
Ale tyhle tři máničky vám na rozdíl od patrové garáže zaručit nemůžu.
pátek 17. dubna 2015

Stanislav Kolíbal: Kresba za kresbou


Herna k výstavě v mezaninu. Jen čáry, linky, linie. Geometrie.
A skoro nikdo nikde.

Obojí mám ráda.





Kubova verze slavné mistrovy sochy Vítr.

Anebo ...

... raketa? Jeden nikdy neví ... znáte umělce!

A ještě jeden obrázek, focený vážně foťákem a vypůjčený odtud. Že děkujeme.
čtvrtek 16. dubna 2015

Jarní novinka: Přání Rosy Mitnik


Kabelky, kabelky a zase kabelky.
A protože plno z nich vy věnujete svým báječným příbuzným a kamarádům jako dárek, nově teď můžete stylovou tašku doplnit o ještě stylovější gratulaci.

Kartičku s vtipnou panenkou navrhla výtvarnice Jana Jou Jou Nachlingerová.
Obálku formátu A6 v šípkové červené dodala Papírna.

Má krásný slepotisk.

A hravé detaily - jako třeba plochý roh.

Navíc šetří přírodu, protože sama od sebe nelepí. Čímž to se dá taky elegantně otevírat a otevírat znova.

Budete-li si tedy přát do balíčku pro obdarovaného vložit i přání, ráda pro vás vše nachystám, připravím, nadepíšu, podepíšu, pošlu.

Za padesáti korunu čekejte můj dokonalý servis.
středa 15. dubna 2015

Kabelka z ovčího rouna


Moji sestřenici už znáte.
Ostatně její repas křesla bruselského stylu se vám na mém facebooku ohromně líbil. Vlastně víc než všechny mé taštičky-dětičky-srandičky, ale neva.

A jak se sestřenka postupně po svatbě nově zabydluje, zatoužila i po drobných úložných prostorech z přírodní plsti. Velké štěstí se na ni usmálo pár kilometrů za hranicemi v rakouské rodinné firmě na výrobu matrací. Materiál si odtamtud odvezla, krychlové krabičky na klíče a další maličkosti v předsíni si spíchla sama v ruce, ale na kabelky: to jsem v rodině s dovolením machr já.






A takhle to prosím dopadlo.
Jak si přála - nákupka, 38 na 35.

A protože filc byl opravdu tlustý a pevný, šití bylo výzva.
Horní okraj jsem od začátku plánovala nechat nezahnutý, což se povedlo, že vypadá i dobře.
Navíc boční švy šly překvapivě krásně rozžehlit, takže taška je nakonec normální taškou, nikoli chlupatým soudkem,
jak se jevila v průběhu procesu vzniku.

Na dně má teple hnědou koženku, hrající si na kůži co to jde!

Šedesátky ucha.

A k mléčné čokoládě je uvnitř kontrastní tyrkys.
Vesele proužek, ať to schválně celé shodíme aneb ve třiceti (s kabelkou) život teprve začíná.

A kdybych se vám dneska možná líbila i já, tak to bych byla jen ráda,
ve stejném šatu totiž večer vyrážím na koncert Dana Bárty. A jestli si mě ten chlap nevezme dneska, tak už nikdy!
úterý 14. dubna 2015

Pánský kožený penál na tužky


Chytali jsme se na víkendovou oslavu a mě napadlo, že mužovým kamarádům k narozeninám něco ušiju. Nejdřív jsem se šla ale zeptat Davida, jestli to není trapné. (My to tak doma máme: já mu radím s out-fitem, on mně s životem.) Davča byl mou ideou nadšen a hned mi zdarma poradil, ať klukům ušiju obaly na notebooky. To jsem zavrhla, protože vůbec netuším, zda oni své osobní počítače někam pravidelně přenášejí. A pak - dneska má každá lepší taška i batoh speciální měkkou přihrádku na komputer.
Má zrovna u nás přítomná sestra tedy navrhla, ať jim ušiji kosmetické tašky - stejně jako jsem šila jejímu příteli. Opět jsem krčila nosem, protože přesně nevím, jestli Joska s Ivanem by něco podobného užili, a kdyby pak má časově-emociální investice pro ně ležela na dně skříně, to by mi bylo líto.

A tak jsem stejně jako už předtím tisíc krát nikoho neposlechla a vymyslela jsem si to sama. A ještě jsem tím nápadem byla sama vnitřně nadšená. Rozhodla jsem se jim ušít pouzdra na psací potřeby. Něco na čmárání ti dva u sebe musí mít vždycky, protože bez toho by světový mír, který oba denně zařizují, dělat nešel.

A protože oba to jsou chlapci z hor, musela jsem rozhodně sáhnout po přírodních materiálech. Na dně dřevěné přepravky s koženkami jsem proto vylovila kousky kůží. Pravidelně je dostávám od svého tchána. On se před revolucí živil šitím obuvi, a od té doby, co ví, že teď šiji já, tak mi při každém našem setkání strčí do ruky tašku s materiálem různého druhu, různějších rozměrů a ještě různějšího původu. Odkud ty n-úhelníky koženek a kůži bere, netuším. Ale je to milé, a snad i legální.

A tady hotovo dvacet. Dvacet na deset centimetrů.

Dole pěkně prošít voňavou kůži neboli jak my švadlenky říkáme: stehy jako perličky!

Dovnitř námořnické kárečko, protože víte, že kostka jsou teď nové pruhy?
A neopomenout štítek, i když ten jsem s váháním všila až po nátlaku mého muže zvýšeným hlasem.

Balíčky. Slovy dva.
...
A jestli se mě chcete někdo zeptat, z čeho je vlastně celý ten futrál šitý, tak prosím přijďte zas zítra,
protože to z té sto procentně přírodní plsti bude ušita kabelka(!!!).