úterý 23. září 2014

Od cizího chlapa


Dostala jsem knížku.
Od cizího chlapa.
Jen tak.

Ne, protože jsem husa. Protože jsem Rosa.
Taky byste rádi? Stačí maličkost.
Předat objednané kabelky v devět večer na odpočívadle u dálničního motorestu někde mezi Vyškovem a Prostějovem.
...
(To se mi to hraje na hrdinku, když mám ve voze tři své mladíky, že?!?)

Ale k věci! Říkačky pro děti jsou výborné i romantické(!).

A zase ty ilustrace!!! Ilustrace MI-MO-ŘÁD-NÉ!!!





Jen díky této publikaci jsem pak objevila krásný blog od ještě krásnější Pavly Richterové. Ona je totiž jejich autorkou.
...
Je to jedna z mých největších on-line radostí.
Narazit na nepoznané stránky. A číst a rolovat a prohlížet si a žasnout a prohlížet si.
Všichni u nás doma spí, je ticho. Noc nebo ráno. A já nasávám sílu z úžasné aktivity jiných.
Výtvarné techniky, její práce, její nadšení. Její úspěchy, její úsměvy.
...
A mimochodem, nad těmito knižními obrázky nemusíme jen slintat.
Reprodukce se dají koupit. Ve dvou rozměrech.
...
Osobně si paní Ovečku hned dávám na vánoční seznam pro moji paní Mamku!!!
A pro sebe bych si tajně přála zajíce. Nebo lišku. Nebo veverku. Nebo nevím. Nebo všecko.
pondělí 22. září 2014

Udělala jsem strašnou věc - koupila jsem si kabelku


Poprvé zas po dvou letech, kdy jsem si pro sebe ušila tak patnáct (nebo padesát, teď si nevzpomínám) vlastních kabelek.
Myslela jsem si, že mě ta barva už přešla.
Mám hořčicové boty, hořčicové punčocháče, hořčicovou šálu a Kuba hořčicovou parku. Ale ne ...


Navíc tahle brašna má nejvtipnější "zapínání".

Ještě jeden pohled dovnitř - jak jste u mě zvyklí.

A můj výrazně přesvětlený záběr na detail nakonec.
...
Jsem šťastná.

I když! Možná kdybych měla i tyhle šatky, to by byla teprv nirvána!!!
pátek 19. září 2014

Chtělo by to džínové šaty


Přesně takové, jaké má moje kamarádka.
Přesně taková, pro kterou je tahle narozeninová kabelka!







Pro představu třeba tyto.
Správně červená koženka je úplná novinka, ještě jsem z ní nešila. Stejně jako americká látka.
A dokupy - že to musím říct - jim to teda sluší!
čtvrtek 18. září 2014

Razítka pro tři plus


Zase první.
První hodina na výtvarné herně.
Se vždycky po prázdninách tak těším, že se musím krotit, abych lektorce na uvítanou nedala pusu.

Tentokrát jsme vyráběli deník zvířete

Třeba za pomocí štemplů.

Na cokoli tvrdého nalepit oboustrannou lepící pásku plus obtiskovaný objekt vystřižený z tenoučké pěnovky.

A teď už množení žiraf nemůže nic zabránit!



...

A tak šel čas. Kubka tvoří, dvouletý.

A jednoročka. Progres? Že váháš?!
úterý 16. září 2014

Chudák Mikeš nemá žádné hračky


Tedy kromě těch po mně a po mé sestře a od Kuby a dalšího milionu, co dostal od té doby, co se narodil.

A tak jsem mu, božátku, taky ušila mazlící čtverec.

Tak dlouho si totiž na všech návštěvách hrál s cizími, co jsem šila,

až už má konečně svůj vlastní! Pamatujete? Flanelový. Šustivý. Se zapošitou rolničkou.

Tenhle je nově vytuněný o dřevěný korálek na špagátu.

Protože období zkoumání štítků, textů a titěrných obrázků je tu!

A aby se vědělo, tohle není žádná přízemní uslintaná záležitost, i le chic Paris je tam!

Náš kocourek M.
pondělí 15. září 2014

Změna programu


Dnes vysíláme na stanici ByMyyna!
pátek 12. září 2014

Inventura 9/2014


Jo, pěkné léto to bylo! A nikdy nezapomenu:

1. Jak jsem učila Myynu šít zipy. Byly jsme spolu na večeři. Tedy - ona si dala jen salát, já (jen) zákusek. Seděly jsme pod platany, v hospodě vyšší střední třídy. Číšník si nás chodil kontrolovat tak co dvacet minut - jestli slečny něco nepotřebují. Krom různých globálních témat jsme se s Markétou dostaly i k šití kabelek a já jsem ji chtěla přesvědčit, že všít uzávěr do tašky je brnkačka. Následovala názorná demonstrace. Místo zipu jsem použila vidličku, místo dvou látek ubrousek. Vidličku spolu s ubrouskem jsem různě přikrývala, odkrývala, zvedala a otáčela. Chvilku mi popis trval a během něj se zaměstnanec podniku přišel dvakrát zeptat, jestli je vše v pořádku. A zda radši na svůj fondán nechci lžíci. Nechtěla jsem, ale když furt nabízel, raději jsem si ji vzala. Klid nám to ale v lekci šití nepřineslo. Naštěstí - když mladý muž dorazil k našemu stolu potřetí, chvalabohu odposlechl část mého urputného výkladu, takže mu rázem došlo, že se celou dobu nesnažím onen příbor vyleštit dvěma prostírkami zároveň. To bylo úlevy. Na obou stranách!

2. Jak jsme v rámci našich východočeských výletů zavítali i do Babiččina údolí. Rodinná procházka podél řeky pro nás ale skončila tragicky. Před Gutfreundovo sochou se Kubka zcela a velmi rozplakal. Slzy jak hrachy na tvářích a zoufalý pohled v očích. "To ale přece není naše babička???", několikrát zklamaně zopakoval.

Následovaly nutné alotrie, aby se nálada v týmu zase zlepšila.
3. Jak jsem, zatímco jsem sbírala prádlo z pavlače před deštěm, hrála si s Mikešem na dece, který opakovaně reklamoval, že si s ním málo hraju na dece, vykládala nákup z tašky, telefonovala s moji maminkou, skládala nádobí do myčky a do toho zároveň i servírovala večeři Kubkovi. Byly tehdy párky, dětské, bez éček - bylo napsáno velkým písmem na obalu. Já mu jeden kus ohřála, přidala kečup, krajíc a jez! Teprve když přišel muž z práce, zjistil ze zbylých oťapků na talíři, že jsem synovi párek zapomněla oloupat. Polil mě pot a prosila jsem hned muže, ať taky jeden kus masa v umělém střívku sní, ať víme, co strašného to se zažívacím systémem člověka udělá. Striktně odmítl. To je otec, co?! (Poznámka pod čarou: Kuba přežil!)

4. Jak jsem přišla na to, že úplně nejvíc husté/vzdušné/lesklé/šik vlasy mám, když si je umyju (omylem) dvakrát bezprostředně po sobě. Jak jsem to zjistila? Na co jsem při tom myslela? Na nic! To se stalo jedno to ráno, kdy jsem nemyslela vůbec. Některé letní noc byly u nás totiž tak náročné. Vlastně některé ani nocemi nebyly.

5. Jak mi vypadl zub. Kus dvojky vepředu. Z ničeho nic! Se divím, že jsem ten den neměla jít (poprvé!) třeba do televize.

6. Jak Miki vypadl z kočárku. Vyklopil ho Kuba. A kdy vás třeba zajímalo, co jsme jako s Davidem v tu chvíli dělali my a proč jsme tomu nezabránili, tak vám prosím hlásím, že my dva jsme se spolu zrovna váleli v posteli!!! Stalo se to totiž v Ikey, kde jsme si kupovali nové matrace. Do detailů s dovolením zabíhat nebudu, dost možná, že jste celou tu nehodu viděli na vlastní oči. Ona tam totiž podle mě v tu sobotu byla snad celá Praha!

7. Jak se Kuba potkal s velkým cizím černým psem. Ten mu sice ruku neukousl, ale jen stiskl. Tedy - říkal to můj muž, já celý incident ve venkovní restauraci neviděla. Ani majitelů psiska jsme se nemohli zeptat, protože ti v následné vteřině zcela zmizeli. Co řešíme, ale zaznamenal provozní onoho hotelu, kde jsme obědvali a okamžitě jako omluvu Kubovi a jeho kamarádovi nechal donést zmrzlinový pohár. Jen škoda že to bylo mezi polévkou a druhým jídlem, a že kámoš nesmí kravské mléko. (Poznámka pod čarou: Kuba přežil! Kryštof přežil!)

8. Jak jsme si letos písečných pláží užívali až do zbláznění ve Žlutých lázních.

9. Jak jsme po Praze cestovali přívozem, kdy hlavně zrána je takto naše Matička překrásná.

10. A jak Mikuláš zjevně usoudil, že na všecky ty krásy kotliny české má v životě ještě milion času
a
kdykoli jsem vuzek na výletě roztlačila, usnul.
Zlaté děcko!
čtvrtek 11. září 2014

Organizér do kabelky růžový


Někdy vím, k jakému kočárku šiju.
A někdy - pro jaké oči!


Tahle krásná zrzule si přála šedo-smetanovo-bílo-univerzální kousek. S extra prosbou o puntík.

Prostě do holčičí tašky. Všecko na svém místě srovnané.

Do kterékoli tašky. Ale stále všecko pěkně na svém místě srovnané!