pondělí 1. září 2014

Nové modré vody


Protože poslední dobou jedu v klasické mateřské trojčlence: dětí hodně - času málo - ale nápadů, že mi snad až trčí ušima z hlavy ven, rozhodla jsem se nově skočit do kyber prostoru facebooku. 
Tramtará - tenhle blog má své modrobílé stránky! Tady - pojďte prosím dál, jste zváni. 
A co si od toho jako slibuju? Těším se, že když bude na blogu (náhodou!) pusto prázdno, bude veselo na Zuckerbergově stránkách. A taky naopak.

Akutní nápady, momentové fotky, pozvánky a koukání se jinam.

Já pro vás, 
vy se mnou 
a všichni společně proti stereotypu dospělých, nutným povinnostem života a občasné chandře!

...

A tady ještě něco pro fanoušky naši bláznivé rodiny aneb jak vznikala má úvodní fb fotka.
...
Šicí stroj po mé prababičce načančaný a uměle přenesený mezi futra, ať na něj dopadá co nejvíc světla.
Můj obří muž nade mnou na židli (div, že neudělal drápem značku na stropě),
já stříhám, on fotí
a on řve, že foťák neumí zaostřit na mé ruce, že dobře snímá pouze heřmánek.

Měníme si tedy pozice a já ho (ne poprvé v životě) přesvědčuji o opaku.



Ale slíbili jsme si tehdy na radnici v dobrém i ve zlém, a tak to spolu zkoušíme dál. Vzor máme, 

pěkně si to nachystat
(látku jsem musela šmikat skutečně, když jsem totiž pohyb jen fingovala, mé ruce, neznámo proč, vypadaly ne stříhající, jen dost divně zkroucené),

ještě hlavu zvrátit zcela vzad, aby nepřekážela v záběru a ...

... máme to.
...
Dobré první září a další úspěšné začátky vám všem přeje umělecké duo R+D Mitnik!
pátek 29. srpna 2014

Kolaudujeme dům


Dům našich kamarádů.
Zítra odpoledne poprvé u nich doma.

A tak jim do nového bydlení něco neseme.

K užitku utěrky a navrch ještě srdce.

Čerstvě - společně. Tak ať šťastně!
čtvrtek 28. srpna 2014

Kdo to umí?


Pojmenovat tyto modré.

Právě mi dorazily nové koženky.
Já su také šťastné!
středa 27. srpna 2014

Na pozici čekatele


Mikuláš.
Než mu hokaido na sporáku dobublá ve vodě.

Neboli chvilkové zahánění hladu aviatickým/stínovým divadlem značky PEPE.



A do ložnice mám v plánu dát tento jejich závěsný mobil. Smějete se?
úterý 26. srpna 2014

Spadla mi čelist


Hodně hluboko.
Objednala jsem Kubovi bundu a ta dorazila v balíčku, který mi zcela vyrazil dech.
Už jen ta krabice. S pozdravem. Jasné. Stručné. Kontaktní!

Uvnitř škatule pak vlnitá lepenka, prostě zalepená k sobě jednoduchou nálepkou.
Vše nature. Nejen mé oko proto napjatě čekalo, co bude dál!

Žádná divočina. Žádné barvy. Žádné cirkusy. Jak to tak většinou u baby obalů bývá.
Přitom se to nabízí: obsah asi bude(!) hrát všemi odstíny, sázka na přírodní balení je proto geniální!
S kontrabandem se netluče, naopak mu důstojně sekunduje. Och!

A místo běžně pohozených účetních dokumentů ...

... tady je vše, včetně formuláře k vrácení zboží, vtipně uložené ve svačinovém sáčku.

A nakonec mi ještě dali srdce.
...
No, nekup to!/No, nekup to zas!
pondělí 25. srpna 2014

Come, baby, come


Ač si slečna zatím ještě hoví v břišním interiéru své budoucí maminky, soupravu na špacír má už hotovou.

Kabelku na kočárek jsem ladila k bíločernému kočárku.
...
Měla být neutrální a - pro další kola - kompatibilní k oběma pohlavím.
Takže: šedá ucha, šedá taška, šedé dno.



Zapínání je na zip.

A na obou stranách tašky nechybí nutný, ale decentní, karabinkový mechanismu pro uchycení k madlu kočáru.

Na zadní straně kabely pak kapsa na drobnosti a velké vnitřní kapsy jsou ušité z barevné XXL puntíkaté látky.
Nepodařilo se mi je hezky vyfotit, ale vy jste holky šikovné, vy si představíte samy! Dík.

A k mimi-zavazadlu ještě lehká deka, ať z toho máme pěkně sakum pikum set na venek.
...

Sedmdesát pět na osmdesát centimetrů. Bavlna versus tyrkysový flís.
Látky stejně. Citace brašny jemná. Užití (doufám) neomezené!
pátek 22. srpna 2014

Látkové nebe


K Uměleckoprůmyslovému museu mám mimořádný vztah. Na škole jsem vymyslela zábavně-vzdělávací program pro děti k části jeho pražské sbírky. Za svůj projekt jsem dostala cenu děkana a muzeum program ode mě následně odkoupilo. (Jasně, že za ty prachy jsem si koupila v Praze dům.) Bylo mi dva a dvacet a připadala jsem si nejúspěšnější na světě.
Tak - to jsem se tu pěkně pochlubila a teď k věci.

Už jsem tady říkala, že jsem se ve východních Čechách šla podívat do Muzea textilu v České Skalici.
Šla podívat je ten nejpřesnější obrat. Vystavené látky a spol. mě totiž tak uhranuly, že jsem tou krásou akorát otevřela hubu dokořán,
koukala se a koukala
a
přála si jediné: vsublimovat se dovnitř skleněných vitrín, abych byla dobovým vzorníkům ještě blíž.






Že se vám taky líbí?!?
...
A co teprve látky navržené českými výtvarníky!












Atmosféra muzea je specifická. Žádné terno byste na první dobrou nečekali.
Komické vstupné. Žádná publikace k expozici nikdy nevyšla. Ostatních návštěvníků nula.
Ale
když se paní v pokladně zeptáte, začnou vám vyprávět, jak ještě před pár lety byla v muzeu i prodejna látek (ach!)
nebo jak jejich depozitáře jsou nacpané k prasknutí ne/moderními látkami, které není kde vystavit.
...
Za šedesát minut osobního volna jsem si stihla vše jen prohlédnout,
nepřečetla jsem snad jediný popisek,
ale dostala jsem obrovskou chuť. Chuť zase šít.
Krásné látky jsou prostě vášeň.