úterý 22. dubna 2014

Jestli vám to nevadí










... tak dneska ještě další starší věc.
Můj první chevron.

Tehdy s břichem.
Ale motto na hrudi u mě platí furt dál!
pondělí 21. dubna 2014
pátek 18. dubna 2014

Dvacet čtyři hodin na porodním sále a stále těhotná



Několik dní před svým termínem porodu jsem vyrazila na svou pravidelnou středeční kontrolu do poradny, abych se domů už nevrátila.
Můj zdravotní stav vyžadoval okamžitou hospitalizaci. Pěkně mě to zaskočilo. I naštvalo. Měla jsem nevyzvednuté dítě ve školce a s sebou jen kabelku. V ní: málo vložek, časopis Marianne Bydlení, který jsem se zpaměti naučila už v čekárně poradny, skoro vybitý mobil  a jedno zpola snědené jablko. Bylo něco málo po poledni, a protože v celém Podolí nebylo nikde místo, umístili mě k hospitalizaci na porodní sál(!).
Nejdřív jsem v té místnosti chvíli jen nevěřícně zírala kolem sebe. Aha, tak já už jsem na sále. Aha, tak tak to tady tedy vypadá. Kubku jsem totiž rodila v noci a tak nějak jsem se svým prvním rozdvojením měla tolik práce, že jsem se vůkol zrovna nerozhlížela. Když jsem se tentokrát oklepala z prvotního šoku, sundala jsem si boty a punčochy a v rámci možností jsem si udělala pohodlí. Od nejhodnější porodní asistentky jsem odmítla nabídku erární košilky a v širokém koženkovém křesle určeném pro budoucího tatínka vyčkávala příchodu lékařky. Internistka mi ne zrovna za chvíli přišla říct, že s tak vysokým tlakem nemůžu - cituji: lítat po venku - a že si mě tady jeden den nechají na pozorování a vyloučení případných dalších těhotenských komplikací.
Ač jsem tedy rozhodně a zcela určitě v danou chvíli nerodila, dostala jsem pro jistotu do žíly na stabilizaci jedno magnesium, ale protože zrovna nebyl k dispozici mobilní stojan, zůstala jsem pevně uvězněna k porodnímu lůžku. Ale chápu, ony toho skutečně rodící rodičky asi moc nenaťapou. Mně přidělená porodní asistentka se mi za to asi sto krát omluvila, oni se mi tam vlastně všichni furt omlouvali. Třeba když mi brali krev nebo přelepovali znovu infuzi. To mi přišlo extra komické. Taková mikro bolest (já navíc byla ten den ráno ještě na kosmetice a musím vám říct, že při depilaci své tváře jsem trpěla si tak patnáct krát víc!) a tady všichni jsou samý pardon. No, zajímavé, že když pak dojde vážně na věc a rodíte, nikdo vám v ÚPMD neřekne: "Je nám to moc líto, omlouváme se, ale teď vás to bude tak třicet hodin bolet jak prase, a pak se asi rok nevyspíte."
Kromě započaté medikace a pravidelného měření tlaku už o mě dál nebyla žádná péče. Jen asistentka přišla ještě s nabídkou, zda se nechci zapojit do studie 3. lékařské fakulty. Že teď bych dala pár ampulek krve a po porodu kousek placenty, aby se přišlo na to, jak ženám s gestační hypertenzí co nejlépe pomoct. Kývla jsem to na to nadšeně, protože v tu chvíli mi to konečně přišlo jako první dobrý okamžik toho dne. Sestřička byla taky nadšená a za odměnu za to, jak mě krevně vysála, mi přinesla konvici čaje - uvařeného z jejího vlastního tea-sáčku!
Čas neletěl zrovna rychle, lékařský personál se vystřídal na směně a nová slečna se mě opakovaně ptala, zda mi skutečně někdo přinese osobní věci. Muž stále nešel. Nikde ni večeře. Nikde nikdo. Nikde nic. Jen já se svým pupkem a se svým narychlo načmáraným seznamem na okraji stránky magazínu, co mi má David do porodnice přivézt - co mi doma ve sbalené tašce ještě chybělo.
Skoro už za tmy pak manžel volal, připraven již v koupelně, abych mu mohla nadiktovat, co tedy posbírat. A začala tak scénka ne nepodobná filmu Zelená karta. Jak se totiž ukázalo, říct jen "Vem mi šampon, krém, antiperspirant a řasenku" nestačilo. Každý jednotlivý kosmetický produkt jsem musela detailně popsat a trpělivě (ale zároveň rychle, protože baterky v telefonu už moc nezbývalo) vysvětlovat, že kondicionér NENÍ šampon, maska NENÍ pleťový krém, a jestli chci opravdu případně rodit s maskarou na řasách. JO, CHCI!
Když se pak s Kubkou oba objevili ve dveřích, byla jsem zrovna napojena na monitor měřící srdeční činnost miminka, což zejména syna vcelku vyděsilo, a tak první věta, kterou mi hned mezi futry řekl, byla: "Mami, pojď domů!" Lekl se i můj muž. Ležela jsem totiž na porodním lůžku, na lůžku - kde jsem měla strávit i následující noc. Muž tomu nevěřil. Říkal, že to přece nejde. Že přece nenechají spát ženu v devátém měsíci na stole. Že mě jistě někam na noc převezou. Pak mi ale přinesli k večeři šišky posypané strouhankou a muž pochopil, že tady je to jiný mikrosvět. Středně příšernou večeři jsem snědla, včetně vylízaného talíře, neboť hlad je hlad a na porodní koze jsem taky nakonec zabrala. Měla jsem totiž veliké štěstí - k otlačení a proležení na tvrdém podkladu nemohlo vlastně skoro vůbec dojít: co šedesát minut - ve dne, v noci - totiž přicházela má dvorní měřička tlaku, takže já vlastně ani vůbec nespala. Střídavě jsem si nechávala škrtit paži, pendlovala mezi záchodem a pseudo-postelí a dílem z nudy přemýšlela, jestli pro vás na sále nemám nafotit pár ilustrativně-legrační porodních fotek bez miminka. Nakonec jsem od tohoto mešuge nápadu raději pokorně ustoupila.
Po ranním ultrazvuku a hotových výsledcích mi mladá lékařka přišla říct, že můžu domů. Namalovala jsem si tedy oči a vyčkávala propouštěcí zprávy. No, já se opravdu na nikoho nezlobím. Já chápu, že jsem byla zcela neakutní rodička na sále, ale přece jen - než mi přinesli ten jeden papír a přestřihli plastový pásek se jménem na zápěstí, stihla jsem přečíst celou knížku. Náhodný tip muže, který v rychlosti sáhl do poličky v knihovně s vánočními dárky. Náhodný, ale zcela výborný. Lepší téma na odreagování v prostředí občasných, ale výrazných výkřiků, občasného pláče, rychlých a ještě rychlejších kroků na chodbě, skřípání kolečkových křesel a kolečkových lůžek byste těžko hledali. Tohoto Irvinga do porodnice vřele doporučuju.
Po čtyřech hodinách mě nakonec zdárně z Podolí vykopali, opět s omluvami, ale to zas vážně nebylo až tak třeba. Tak dlouho vkuse jsem si naposledy četla možná na koleji. (Opět) v rámci možnosti: prima zážitek.
Po šťastném návratu domů s igelitkou plnou léků jsem pak akorát váhavě hleděla na svou tašku do porodnice. Co s tím? Všecko vyprat? Tu rozešpiněnou košili? Jednou použitý ručník? Nakonec jsem vše znovu přečváchla a vyžehlila, včetně froté županu. A jestli se stejně jako já ptáte Osudu, k čemu tato jednodenní rekreace vlastně byla? Pak vězte, že Mikuláše jsem nakonec v jiný termín na svět přivedla za čtyřicet minut, a to jsem si toho sálového pokojíku skoro ani všimnou nestihla. Tak asi proto ... :o)
čtvrtek 17. dubna 2014

Dobře focená procházka


Náš premiérový špacír.


Na osmi kolech!





Můj brácha má príma bráchu.
...
A poprvé na čerstvém vzduchu byla i má nová taška na kočárek.


XXL rozměry. Puntík. Koženkové dno. Šedivá.
...
A protože fotit detaily kabely na Náplavce jsem se styděla ...


... uchycení na madlo a spol. raději už pro vás nasnímáno klasika doma.


Protože vnější látka je vcelku jemná, bytelnost tašky jsem si zařídila riflovým vnitřkem.
Ale abych se v té tmě neztratila,
olemovala jsem čtyři kapsy hořčicovou koženkou.


Ucha jsem poprvé - na základě stimulu od mé čtenářky Markéty -
zkusila ušít zahnutá po stranách dovnitř
a
poslušně hlásím, že můj stroj, Markét, prošije i čtyři vrstvy koženky.




A z posledního zbytku zaječí látky ještě futrál na nezbytnou průkajdu
aneb
už jsem vám někdy říkala, jak já miluju systém, pořádek a řád?!? ... :o)

středa 16. dubna 2014

Návštěvníci


Ti seriáloví.
Tak ti by jistě ocenili tyhle taštičky.

Ve skutečnosti jsou však necesery pro mou sestru a mě!
...
Z materiálu, který jsem před časem zahlídla u Mráze.
Název netuším.
Jen - ptala jsem se a prý se z něj šijí bundy a vesty. Dáda by byla určitě nadšená.

Já z něj ale našila tašky na šminky,
premiérově s vnitřní látkou s autorským rosistickým potiskem.
...
Stužka na zipu je pak (zcela neautorsky) ukradená z luxusního/originálního/dokonalého dárkového balení z Kuratoru.
...
Už jste tam byli?
Protože tuto neděli je šmy/itec!
UŽIJTE SI TO.
úterý 15. dubna 2014

Po mně


... a mé sestře je tahle blůzka.
Nápad na šaty na kolíky je tuším z březnové Marianne Bydlení.


Chvíli jsem sice váhala, jestli do recyklace jít.
Přece jen - neunosí halenku "ještě někdo"?
...
Ale nakonec jsem to radši z pověrčivosti riskla a šla do toho!
Odstřihla jsem masivní červené knoflíky,
spodní část košilky sešila
a zapošila ještě i kousek pravé a levé klopy dole k sobě, tak aby vznikla kapsička.



Do výstřihu jsem lípla retro-kolík
a
prostorem uprostřed pak lezu rukou dovnitř.
...
Zahnuté rukávy, to už je jen taková frajeřinka na závěr.


Tak co - cítíte, jak to všecko voní?
pondělí 14. dubna 2014

A dánští designeři nebudou mít co žrát


Přímo úměrně tomu, jak mi před porodem ubývaly síly, zadávala jsem práci jiným.

Například pana truhláře jsem poprosila o výrobu tří překližkových domečků.
...
Ano ano, podobné na trhu nabízí i - námi všemi milovaná - jedna skandinávská firma.
Mimochodem - když budete dostatečně rychlí, možná ještě něco od ní i se slevou ulovíte u Čáryfučky.

Největší z břízových chalup jsem si pak nechala pověsit do kuchyně, 
mezi kredenc a linku.
A ač to nebylo vůbec v plánu, působí to teď na mě trošku jako pendlovky.

I když - info o času vlastně časem taky přibude.
...
Místo hrníčku plánuju do budky pořídit malé bambusové rádio na ruční dynamo.
Pro takové to nedělní domácí vaření.
S Vědunkou Lunardi, Pavlou Jazairy, Janou Klusákovou a dalšími Hlasy z Českého rozhlasu.

Velikostně prostřední domeček jednou poputuje do Kubova pokoje nad psací stůl.
Představu už mám.
...
A ten malý, nejmenší: je jenom můj!


Na stole ložnici.
...
Na stole, jehož existence je v současné chvíli krapek ohrožena.
Aneb buď postýlka nebo pracovní kout.
Chybí totiž centimetry.
Ajaj ...
neděle 13. dubna 2014

A když už jsem zpátky


... tak si hned dáme jednu kabelku!
Ještě z předmikulášského období.
Protože ano, tušíte správně - poslední ušité kusy mi odpadly od stroje zhruba dvacet čtyři hodin před prasknutím plodové vody.

Tahle je pro kočku, co vyhrála první místo.

Loni v soutěži.
Stylingem svých - mimo jiné - úlovků z evropských bleších trhů.
Jenže, vážení, ono to není jen tak, lítat si mezi stánky.
Na to potřebujete pořádnou kabelu!




Opravdu fest!
Co vypadá jako plstěná, ale ve skutečnosti je to koženka - ušitá naruby.
Se riflovým dnem.

A kapsami na životní potřebnosti.
...
Tak co, paní majitelko, čímpak se nám pochlubíš z letošní první jarní várky nákupů?
sobota 12. dubna 2014

Mikuláš


Narodil se nám minulou sobotu - 5. dubna.
4300g, 53 cm.

Jedinou patálií byla žloutenka.
A to že jsme teď všichni čtyři spolu už doma, pořád považuju za malý zázrak.
Až si říkám, aby se mi ze samé radostí nepřeměnilo všechno to mlíko v jogurt.
středa 2. dubna 2014

Opakovaný vtip není ...



Chtěla bych vám říct ... ehm ... že dneska si tadyk... ehm ... můžete přečíst další rozhovor ... ehm ... se mnou.
čtvrtek 13. března 2014

Deka číslo dvě

Slíbila jsem, že ukážu.
Tak já vám teda ukážu: lehkou deku pro naši bejbynu na cestě.

Na přikrytí do postýlky.
Pak na válení se. A na hraní.
Do auta. Kočárku. Na trávu. Prostě do života!

A protože věci Ice Ice Baby šijí skutečné matky,
vymyslí vám pro deku neutrální dekor, který se hodí ke všemu,
navíc je trendy
a ještě - z druhé strany má deka dokonalé žíhání, na kterém báječně nejde vidět každý drobek, každý chlup, každá kapka!
...
Žluté lemování kolem je pak doladěné k žlutému detailu našeho kočárku.
Ano ano, vím - my jsme se s Andreou hledaly, až jsme se našly!

A ještě se vám honem za tepla musím pochlubit, že jsem
ke smart dece dostala jako pozornost podniku
i kosmetickou tašku.
Moc jsem neposlouchala, zatímco mi její autorka vysvětlovala, že je na plínky a mastičky a dudlíčky a tak.
...
Mě hned napadlo, že je fajná na knížku a že si ji vezmu do porodnice - na své drobné osobní věci.




A pak vám musím, dámičky moje, nahlásit, že dnes nastupuji na svou blogerskou mateřskou dovolenku.
Přišla na mě chuť někam si zalézt a schovat se!
Mějte se krásně a jarně a slunečně a báječně. A já tady na vás zase za chvíli vybafnu. Pusu všem.
středa 12. března 2014

Malou kabelku, velkou kabelku, kosmetickou taštičku


... to všecko už ode mě dostala.
Sakra!


Takže letos, milá Soňo, aspoň obal na knihu. Tedy i s knihou, samozřejmě.
...
Jediný pech, že zrovna v úplně stejný den, jako byl kamarádčin narozeninový mejdan, jsem Kateřinu Tučkovou potkala na ulici!
(Uvnitř obalu totiž jsou Bohyně.)
Jenže já měla balíček už zabalený - připravený navečer doma.
Tak vám aspoň řeknu, že paní spisovatelka je teda kost! Takové krásné nohy jsem už dlouho neviděla!!!
...
Blahopřání mám z LIDU.
A balící papír je origoš Rosa Mitnik.
úterý 11. března 2014

Anunkblog



Chtěla bych vám říct ... ehm ... že dneska si tadyk... ehm ... můžete přečíst rozhovor ... ehm ... se mnou.
pondělí 10. března 2014

Labyrinthum


Na Výstavišti.
Až do května.












...

Akorát do Pavilonu D se teď musí projít přes Matějskou ... čili: bacha na danger zone!